8.11.2013
Tento článek se mi tak líbil, že Vám ho předávám přesně tak, jak jsem ho pro Vás našel.
Nový občanský zákoník – velké téma posledních týdnů, měsíců i let. O novinkách, které přinese, jakmile nabude účinnosti, se mluví často. Mlčí se ale o té, která může nahrát korupci a umožnit neprůhledné machinace s majetkem. Na nebezpečné úskalí nového občanského zákoníku – po konzultaci s právníky.
Možnost jednoduše postoupit práva a povinnosti dosud nesplněné smlouvy na někoho jiného, bez nutnosti uzavírat novou smlouvu – tak se dá jednoduše vyložit jedna z novinek, kterou přinese nový občanský zákoník. Pokud ji dnes někdo zmiňuje, obvykle vyzdvihuje, že jde o krok správným směrem, který lidem – a zejména podnikatelům – může hodně usnadnit život a ušetřit papírování.
O tom, že může novinka ulehčit život taky korupčníkům a usnadnit neprůhledné machinace s majetkem, se však zatím kupodivu mlčí. Ukážeme si to na velice konkrétním příkladu. Pro pochopení souvislostí však nejprve bude třeba prokousat se malým právnickým školením. Pokusíme se ho podat co nejstravitelněji.
Nový občanský zákoník zavádí možnost uzavřít smlouvu na řad, což zjednodušeně řečeno znamená umožnit ji dále převádět. „Postoupení smlouvy je novým institutem a objevuje se vedle postoupení pohledávky, které veřejnost zná z dožívajícího občanského zákoníku. Na rozdíl od postoupení pohledávky v případě postoupení smlouvy postupuje postupitel nejen svoje práva, ale i povinnosti, a to buď zcela, nebo zčásti, třetí osobě,“ vysvětluje advokátka Sofie Pondikasová.
K postupování smlouvy má docházet rubopisem listiny – což laicky řečeno znamená, že na rub smlouvy napíšete, že práva a povinnosti obsažená ve smlouvě je možné dál převádět. Odborná veřejnost většinou možnost převodu smlouvy rubopisem vítá. „Na první pohled totiž může výrazně zjednodušit, a tím i zlevnit kontrakční proces,“ říká právnička. V praxi má však novinka několik zádrhelů.
V paragrafu 1897 nového občanského zákoníku, který postupování smluv „ošetřuje“, stojí, že „o náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách“. A právě tady je zakopaný pes. Mimo jiné to totiž znamená, že na převod smlouvy bude možné uplatnit takzvaný blankoindosament. Co přesně tento pojem znamená, se dozvíte v boxu.
Jedná se o pojem využívaný v oblasti cenných papírů a směnek. Nově ho však bude možné využít i u převodu smluv. Blankoindosament je indosament (čili rubopis), který neobsahuje jméno indosatáře (nabyvatele) – stačí, když cenný papír indosant (ten, kdo cenný papír rubopisem převádí) na rubu podepíše. Z cenného papíru na řad se tak stává cenný papír na doručitele. Může být tedy neomezeně předáván a převáděn. Za majitele cenného papíru, se považuje ten, kdo ho vlastní a drží. Práva spojená s obsahem cenného papíru, směnky a nově také smlouvy je pak oprávněn vykonat nebo požadovat ten, kdo listinu předloží – ať je to kdokoli.
Na tomto místě můžeme teoretické školení přerušit. Dáme si praktickou lekci toho, co se díky na první pohled rozumnému ustanovení v novém občanském zákoníku může beztrestně stát.
Následující vyprávění bude klást jisté nároky na čtenářovu představivost. Slibujeme vám ale, že když popustíte uzdu fantazii, nebudete zklamáni.
V našem příběhu bude vystupovat pan Zelený, pan Bílý, firma pana Modrého, pan Hnědý a slečna Růžová. Jednomu z nich přibude na konci příběhu doma pod podlahou pěkný balík nezdaněných peněz. Jiný si nebesky vydělá na veřejné zakázce, kterou získá způsobem, jenž zůstane obestřen tajemstvím – detektivové nenajdou stopu, která by nasvědčovala korupci. Čtenář však bude vědět své.
Seznamte se s panem Zeleným. Zdědil po tetičce vilu na pražské Ořechovce. Luxusní lokalita k žití. Jenže. Panu Zelenému Praha nevoní, celý život strávil v Aši v panelákovém bytě a před šedesátkou na tom nechce nic měnit. Podá tedy inzerát a vilu nabídne k prodeji. Zájemce se ozve záhy – jistý pan Bílý. Vlastně vůbec nevypadá na to, že by si mohl dovolit vilu na Ořechovce. Sice má kufřík i oblek, ale padne mu špatně. Působí v něm tak nějak nepatřičně. Ale penězi šustí. A to jediné pana Zeleného zajímá. Podepíše tedy s panem Bílým smlouvu. Když pan Bílý požádá, aby byla smlouva vystavena na řad, aby ji mohl dál převádět nebo s předmětem smlouvy dál nakládat, nemá pan Zelený důvod nevyhovět – u právníka si ověří, že to zákon umožňuje. A nechce přijít o kupce. Role pana Zeleného tím v našem příběhu končí. Prodal vilu po tetičce a bude si žít v Aši jako král.
Teď se blíž seznámíme s panem Bílým. Ve skutečnosti je to bezdomovec. Před časem ho oslovil jistý člověk – pan Modrý. Zaplatil panu Bílému pár piv, oběd, obstaral mu oblek, kufřík a navrch nabídnul deset tisíc korun, když mu pan Bílý prokáže službičku. Vydává se tedy dle instrukcí pana Modrého za kupce vily na Ořechovce a ujistí majitele, že peníze za vilu nejsou problém; později opravdu příslušná suma skončí tam, kde má, v tom háček nevězí. Podle instrukcí pana Modrého pan Bílý také na rub smlouvy uzavřené s panem Zeleným uvede své jméno a podepíše se. Tím je smlouva blankoinodsována. Což jednoduše znamená, že se může dál převádět, a kdo smlouvu drží, může požadovat splnění závazku, jenž ze smlouvy vyplývá – tedy v tomto případě přijít se smlouvou na katastrální úřad a (bez dalšího) žádat, aby na něj byla vila na Ořechovce přepsána. Funguje to na podobném principu jako akcie na majitele.
Pan Bílý (podle dohody) obratem ruky předá smlouvu panu Modrému, za deset tisíc si bude pár týdnů žít jako král. Sice tomu celému moc nerozumí, ale o to přece nejde. Jeho úloha v příběhu končí.
Pan Modrý má stavební firmu, která se přihlásila do soutěže o veřejnou zakázku. Jde o stavbu mostu za pět set milionů korun. Jistý úředník, pan Hnědý, je ochoten zajistit firmě pana Modrého vítězství v soutěži. Prostě v tom tak nějak umí chodit. Zadarmo to ovšem nebude. Odměnou za jeho laskavost mu bude (blankoindosovaná) smlouva na vilu na Ořechovce, vystavená na řad, kterou mu pan Modrý předá po půlnoci v temném průjezdu.
Brzy na to je vyhlášen vítěz soutěže. Most za pět set milionů korun bude, světe div se, stavět firma pana Modrého.
Pan Hnědý se doslechne, že jistá slečna Růžová, ve skutečnosti starší dáma, která vydělala velké peníze ve Velké Británii na chrtích dostizích, právě shání vilu na Ořechovce. Pan Hnědý jí tedy nabídne předmět smlouvy, kterou má v držení. Smlouvu slečně Růžové, která nemá o předešlých machinacích ani tušení a vlastně by ji ani nezajímaly, postoupí pan Hnědý blankoindosací – tedy na smlouvu už vůbec nic nedopisuje, jen ji za určitý finanční obnos v hotovosti předá z ruky do ruky slečně Růžové.
Ta zamíří rovnou na katastrální úřad, předloží smlouvu a nechá na sebe vilu na Ořechovce přepsat. Žádost o vklad do katastru bude muset podepsat i pan Zelený. Ale proč by ne. S dalším převáděním smlouvy přece souhlasil a je rád, že může celou věc uzavřít.
Na konec jsou tedy všichni zúčastnění šťastní. Pan Zelený výhodně prodal vilu po tetičce. Pan Bílý celý měsíc hostil kamarády bezdomovce. Pan Modrý neuvěřitelně zbohatnul na státní zakázce. Pan Hnědý má doma pod podlahou pořádný balík nezdaněných peněz. A slečna Růžová spokojeně žije na Ořechovce.
Pro pozorného čtenáře máme dvě otázky na závěr. Existuje nějaký dokument, který by prokazoval spojitost mezi úředníkem panem Hnědým a stavební firmou pana Modrého? A existuje v celém příběhu alespoň jeden dokument, na kterém by bylo uvedeno jméno pana Hnědého a pana Modrého nebo jeho firmy?
Co zůstalo nevyřčeno, nechť si každý domyslí sám.
O posouzení toho, zda by se náš příběh, až nabude nový občanský zákoník účinnosti, skutečně mohl stát, jsme se zeptali právničky Sofie Pondikasové.
„Čistě teoreticky to možné je. Katastrální úřad bude pro svoji potřebu vyžadovat ověřený podpis. Bude-li tedy docházet k postoupení smlouvy pouhou tradicí (předáním z ruky do ruky) a až poslední osoba v řadě vyplní blankoindosament, bude této osobě svědčit nepřetržitá řada rubopisů (v tomto případě pouze jednoho) a ověří-li na rubopise svůj podpis, může podat smlouvu na příslušný katastrální úřad,“ komentuje právnička.
Advokátní kancelář Mgr. Sofie Pondikasové se vedle dalších oblastí specializuje na právní vztahy týkající se nemovitostí. Dlouhodobě spolupracuje s řadou realitních kanceláří, kterým zajišťuje komplexní.
V našem příběhu se jednalo o postoupení kupní smlouvy na vilu na Ořechovce. Je to jen jeden příklad z tisíce. Abychom ho však dotáhli do konce, přeptali jsme se i na katastrálním úřadu. Zajímalo nás, zda už úředníci vědí, jak budou k podobným případům přistupovat – zda bude skutečně stačit, když slečna Růžová předloží kupní smlouvu na vilu na Ořechovce a ta na ni bude přepsána.
Vedoucí odboru legislativy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Eva Barešová nám to s jistým upřesněním potvrdila. Stejně jako právnička Pondikasová připomněla, že návrh na vklad budou muset podepsat oba účastníci – v našem případě pan Zelený a slečna Růžová. Smlouvu je možné způsobem, který jsme popsali výš, převádět, dokud nebude splněno, co je v ní ujednáno – čili v našem případě, dokud nebude změna vlastníka zanesena do katastru. „Okamžik, kdy je právo zapsáno do katastru nemovitostí, je okamžikem splnění závazku z dané smlouvy a smlouva je tzv. konzumována. S odkazem na § 1895 odst. 1 nového občanského zákoníku již takovou smlouvu jako celek nelze postoupit. Pokud někdo chce změnit takto vzniklé právo zapsané do katastru nemovitostí, musí uzavřít novou smlouvu a teprve na jejím základě podat návrh na vklad,“ vysvětluje Eva Barešová z Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního.
Na to, zda paragraf nového občanského zákoníku, který zavádí institut postoupní smlouvy rubopisem, není potenciálně rizikový a zneužitelný – tedy zda nemůže nahrávat korupci a neprůhledným machinacím s majetkem, jsme se ptali také ministerstva spravedlnosti. Mluvčí resortu Robert Schuster nám sice podrobně vyložil pravidla nového institutu, jenže ty už jsme znali. Otázky, které směřovaly k riziku korupce a podvodů, ponechal bez komentáře.
Co říci závěrem? Že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, už víme. O tom, zda autor návrhu a jeho nástupci na ministerstvu spravedlnosti možné dopady postupování smluv nedomysleli, nebo domyslet nechtějí… můžeme jen spekulovat.
Podle Petra Dlouhá